Fedcupový tým Švýcarska
| Švýcarsko | ||
| ||
| Kapitán | Heinz Günthardt | |
| Žebříček ITF | 1. | |
| Nejvýše v žebříčku | 1. (17. dubna 2023) | |
| Barvy | bílá červená | |
| Debut v soutěži | 1963 | |
| Odehraných ročníků | 59 | |
| Zápasů celkově | 154 (86–68) | |
| Tituly | 1 (2022) | |
| Finalistky | 2 (1998, 2021) | |
| Nejvíce výher, celkem | Patty Schnyderová (50–23) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Patty Schnyderová (33–17) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Patty Schnyderová (17–6) | |
| Nejlepší pár | Delheesová / Jolissaintová (10–6) | |
| Nejvíce zápasů | Patty Schnyderová (38) | |
| Nejvíce odehraných let | Timea Bacsinszká (14) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2024 | ||
Fedcupový tým Švýcarska reprezentuje Švýcarsko v Billie Jean King Cupu od premiérového ročníku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Swiss Tennis.
Nejlepším výsledkem Švýcarska je triumf z ročníku 2022, když v glasgowském finále přehrálo Austrálii a stalo se dvanáctou vítěznou zemí soutěže. Z finále odešlo poraženo v roce 1998 se Španělskem a v ročníku 2021 s ruským týmem hrajícím pod hlavičkou Ruské tenisové federace.
Týmovým statistikám vévodí Patty Schnyderová, která vyhrála celkově 50 zápasů a nastoupila do 38 mezistátních utkání.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Švýcarsko se stalo jedním z šestnácti družstev, které zasáhly do premiérového ročníku 1963 na pažitu londýnského Queen's Clubu. Na úvod však podlehlo Nizozemsku 0:3 na zápasy. I v dalších pěti ročnících, do nichž Švýcarky nastoupily, skončily v prvním kole.
Až v Poháru federace 1970 ve Freiburgu poprvé přešly úvodní kolo po výhře nad Belgií. Poté je však vyřadil západoněmecký celek. Do čtvrtfinále se premiérově probojovaly v roce 1976 a do semifinále roku 1981. V obou ročnících však podlehly Spojeným státům americkým.
V roce 1998 si Švýcarsko poprvé zahrálo finále. V ženevské hale Palexpo přivítalo Španělsko, za které nastoupily Conchita Martínezová s Arantxou Sánchezovou Vicariovou. Také v domácím týmu všechny duely odehrály jen dvě hráčky, Martina Hingisová s Patty Schnyderovou. Rozhodla až závěrečná čtyřhra, v níž Španělky ztratily pouze dva gamy.[1] Podruhé se do boje o titul Švýcarky probojovaly v roce 2021. V pražském závěrečném utkání nestačily na ruský výběr hrající pod hlavičkou Ruské tenisové federace, když dvouhry prohrály Jil Teichmannová i Belinda Bencicová.[2]
Podruhé v řadě postoupily reprezentantky země helvétského kříže do přímého souboje o titul v glasgowském finále 2022. Po výhře nad Austrálií se Švýcarsko stalo dvanáctou zemí soutěže, která vybojovala trofej. Ve čtyřech mezistátních zápasech finálového turnaje vyhrálo devět z deseti utkání. Hlavní oporou se stala neporažená Bencicová, jež zvítězila ve čtyřech dvouhrách a jedné čtyřhře. Ve finále singl rovněž vyhrála Teichmannová.[3]
Statistiky
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová sedmička Patty Schnyderová, která vyhrála celkově 50 utkání, včetně nejvyššího počtu 33 dvouher, 17 čtyřher a odehraných 38 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupila v ročníku 1996 proti Jugoslávii. Reprezentační kariéru uzavřela světovou baráží 2018 s Rumunskem. Nejvíce let odehrála Timea Bacsinszká, když mezi sezónami 2004–2019 zasáhla do čtrnácti ročníků soutěže.[4]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle padesáti Schnyderové, zaznamenaly Martina Hingisová, Timea Bacsinszká, Belinda Bencicová, Petra Jauchová-Delheesová, Emmanuelle Gagliardiová a Christiane Jolissaintová. Ve 14 letech a 199 dnech se Martina Hingisová stala nejmladší Švýcarkou, která zasáhla do soutěže, když v dubnu 1995 nastoupila do dvouhry i čtyřhry v základním bloku 1. skupiny euroafrické zóny proti Lotyšsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Patty Schnyderová v 39 letech a 128 dnech, když zasáhla do dubnové světové baráže 2018 s Rumunskem.[4]
Nejdelší švýcarské utkání trvalo 2 hodiny a 55 minut. V baráži o postup z 1. skupiny euroafrické zóny 2011 v něm Timea Bacsinszká porazila Nizozemku Michaëllu Krajicekovou po třísetovém průběhu 6–4, 5–7 a 7–5. Nejvyšší počet 130 gamů Švýcarky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2002 proti Slovensku, s výsledkem 2:3. Tři z pěti utkání v Bratislavě měly třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Švýcarsku nikdy nepodařil.[4]
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]2010–2019
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2011 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 2. února | Ejlat, Izrael | tvrdý |  Velká Británie
|
2–1 | výhra |
| 3. února |  Dánsko
|
2–1 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž | 5. února | Ejlat, Izrael | tvrdý |  Nizozemsko
|
2–1 | výhra | |
| 2. světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Lugano, Švýcarsko | antuka |  Švédsko
|
4–1 | výhra | |
| 2012 | 2. světová skupina, 1. kolo | 4.–5. února | Fribourg, Švýcarsko | antuka (h) |  Austrálie
|
1–4 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Yverdon-les-Bains, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Bělorusko
|
4–1 | výhra | |
| 2013 | 2. světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Bern, Švýcarsko | antuka (h) |  Belgie
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | Chiasso, Švýcarsko | antuka | Austrálie
|
1–3 | prohra | |
| 2014 | 2. světová skupina, 1. kolo | 8.–9. února | Paříž, Francie | tvrdý (h) |  Francie
|
2–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 19.–20. dubna | Catanduva, Brazílie | antuka |  Brazílie
|
4–1 | výhra | |
| 2015 | 2. světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Helsingborg, Švédsko | tvrdý (h) | Švédsko
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 18.–19. dubna | Zelená Hora, Polsko | tvrdý (h) |  Polsko
|
3–2 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Lipsko, Německo | tvrdý (h) |  Německo
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 16.–17. dubna | Lucern, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Česko
|
2–3 | prohra | |
| 2017 | Světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Ženeva, Švýcarsko | tvrdý (h) | Francie
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 22.–23. dubna | Minsk, Bělorusko | tvrdý (h) | Bělorusko
|
2–3 | prohra | |
| 2018 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Praha, Česko | tvrdý (h) | Česko
|
1–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Kluž, Rumunsko | antuka (h) |  Rumunsko
|
1–3 | prohra | |
| 2019 | 2. světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Itálie
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | San Antonio, Spojené státy | tvrdý (h) |  Spojené státy
|
2–3 | prohra |
2020–2029
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Kvalifikační kolo | 7.–8. února 2020 | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Kanada
|
3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 2. listopadu 2021 | Praha, Česko | tvrdý (h) | Německo
|
3–0 | výhra | |
| 4. listopadu 2021 | Česko
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, semifinále | 5. listopadu 2021 | Austrálie
|
2–0 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 6. listopadu 2021 |  RTF
|
0–2 | porážka | |||
| 2022 | Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) | Itálie
|
3–0 | výhra |
| 11. listopadu | Kanada
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, semifinále | 12. listopadu | Česko
|
2–0 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 13. listopadu | Austrálie
|
2–0 | vítězství (1) | |||
| 2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 7. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | Česko
|
0–3 | prohra |
| 9. listopadu | Spojené státy
|
0–3 | prohra | ||||
| 2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) | Polsko
|
0–3 | prohra |
| Světová baráž |
Přehled finále: 3 (1–2)
[editovat | editovat zdroj]| Výsledek | Č. | Datum a místo konání | Švýcarky | Soupeřky | Skóre | Zdroj |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | Fed Cup 1998 19.–20. září 1998 Ženeva, Švýcarsko tvrdý (hala), Palexpo Hall |
Martina Hingisová Patty Schnyderová |
 Španělsko
|
2–3 | [5] |
| Conchita Martínezová Arantxa Sánchezová Magüi Sernaová Virginia Ruanová Pascualová | ||||||
| Finalista | 2. | Billie Jean King Cup 2021 6. listopadu 2021 Praha, Česko tvrdý (hala), O2 arena |
Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Stefanie Vögeleová |
RTF
|
0–2 | [6] |
| Anastasija Pavljučenkovová Darja Kasatkinová Veronika Kuděrmetovová Jekatěrina Alexandrovová Ljudmila Samsonovová | ||||||
| Vítěz | 1. | Billie Jean King Cup 2022 13. listopadu 2022 Glasgow, Velká Británie tvrdý (hala), Emirates Arena |
Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Simona Waltertová |
Austrálie
|
2–0 | [7] |
| Ajla Tomljanovićová Priscilla Honová Storm Sandersová Ellen Perezová Samantha Stosurová |
Složení týmu
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2019 | Belinda Bencicová | Stefanie Vögeleová | Viktorija Golubicová | Timea Bacsinszká |
| Jil Teichmannová | Conny Perrinová | Ylena In-Albonová | — | |
| 2021 | Belinda Bencicová | Jil Teichmannová | Viktorija Golubicová | Stefanie Vögeleová |
| Timea Bacsinszká | — | |||
| 2022 | Belinda Bencicová | Jil Teichmannová | Viktorija Golubicová | Simona Waltertová |
| 2023 | Belinda Bencicová | Viktorija Golubicová | Céline Naefová | Jil Teichmannová |
| Simona Waltertová | — | |||
Kapitáni
[editovat | editovat zdroj]- Roy Sjogren, 1992–1993
- François Fragnière, 1994
- Melanie Molitorová, 1995–1998
- Urs Mürner, 1999
- Jakob Hlasek, 2000–2001
- Annemarie Rüeggová, 2002, 2005
- Zoltán Kuhárszky, 2003–2004
- Severin Lüthi, 2005–2007
- Christiane Jolissaintová, 2008–2012
- Heinz Günthardt, od 2012
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Switzerland Fed Cup team na anglické Wikipedii a Squadra svizzera di Fed Cup na italské Wikipedii.
- ↑ PRESS, The Associated. TENNIS: ROUNDUP -- FED CUP; Martinez Sparks Spain to Title. The New York Times [online]. 1998-09-21 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rusky ovládly Billie Jean King Cup v Praze. Ve finále proti Švýcarkám bodovaly Kasatkinová a Samsonovová. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-11-0 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Switzerland wins Billie Jean King Cup championship for first time. Women's Tennis Association [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Switzerland [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-20.
- ↑ World Group I | Switzerland v Spain. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Finals Play-Offs | Russian Tennis Federation (RTF) v Switzerland. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Finals Play-Offs | Switzerland v Australia. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Švýcarska na Wikimedia Commons - Fedcupový tým Švýcarska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
